Můj milý deníčku

Znáš to. Jsi malá (nebo spíš mlaďoučká), poprvé platonicky zamilovaná a nemůžeš to vlastně nikomu říct, protože je to přece TAJEMSTVÍ! No jo, jenže to Tvoje podvědomí to ták moc touží vykřičet do světa.

Co s tím?

Řešení je přece velmi jednoduché. Je potřeba na pomoc zavolat deníček. A ruku na srdce, ženský, která z nás si alespoň jednou za život nezačala psát …

… Můj milý deníčku … 🙂

Ty. Ty taky. No jasně že jo! A ruku na srdce podruhé. Která z vás si začala psát deníček dokonče vícekrát? No je nás o něco míň, pravda. A pořád nás je dost, což je skvělé. Třeba já si jeden, už ani nevím kolikátý v životě, začala psát přesně letos.

A jaké to tehdy bylo svěřovat se papíru? Vzpomínáš, jak se Ti při psaní ulevilo? Emoce šly zkrátka ven. Uvolnily se. Pustily jsme je a nelynčovaly se za to, protože …

… jsme si to dovolily.

Byly jsme k sobě laskavé. Psaní nás nutilo (a samozřejmě stále nutí) nad našimi myšlenkami více přemýšlet a prožívat je intenzivněji. A když se tak ohlídneš zpátky, taky Ti připadá, že jsi při tom psaní tak nějak udělala očistu svojí dušičky a že Ti bylo alespoň trošičku líp? Vždyť …

„… papír snese vše!“

říká se. A taky že jo 🙂 Už jsi snad viděla papír, který by s Tebou diskutoval?

(vsuvka … teď mě při psaní těchto řádků napadá taková vtipná představa, že třeba za pár let, bude-li tenhle článek ještě žít ve virtuálním světě, už bude úplně běžné, že bude existovat něco jako „chytrý papír“. Proč by ne, když už teď existují chytrá pera. Úplně jasně vidím, jak papír na svého pisatele nebo majitele „háže“ hlášky typu: „Pozor, nevhodný obsah! Text bude z papíru automaticky smazán!“ Bum bác a bude vymalováno 🙂 To bude teprve mazec a vyšší liga cenzury – ale o tom třeba v jiném článku 😉 ).

Je dokázáno, že psaní rukou má mnoho pozitivního na nás a naši mysl.
Ono totiž psaní rukou je mnohem pomalejší než ťukání na klávesnici (obzvlášť pokud ovládáte psaní všemi deseti 😉 ).

Pomalé psaní nás nutí zpomalit mysl.

Přemýšlíš nad každou větou. Každým slovem ve větě. Řešíš u toho gramatiku, což se na počítači nebo mobilu nestává – ten tuhle práci přece udělá za Tebe.

Co z toho plyne?

Teď budu tvrdá a upřímná, ale nemůžu si pomoct. My dobře a jednoduše díky eliminaci ručního psaní a stále hojnějšímu využívání všech možných technologií hloupneme!

Drsný, že jo?

Jednou jsem četla komentář jedné (snad) mladé paní, že prý tužku používá údajně jen když se musí podepsat. Musím říct, že mě tohle vyjádření na chvilku zastavilo a donutilo se nad tím zamyslet. „Hmm, doba je taková,“ řekla jsem si. Všichni takzvaně „jedou“ na mobilu a to je, myslím, velká škoda. Obzvlášť když vím, že …

… psaní rukou má na nás blahodárný vliv.

Věděla jsi například, že u psaní rukou zapojíš kolem 500 svalů? Že cvičíš jemnou motoriku a koordinaci oko – ruka?
A teď si představ, co s Tebou udělá takové kaligrafické psaní.

To je teprve relax. Hlava Ti absolutně nedovolí myslet na (já napíšu to slovo 🙂 ) kraviny. Tvoje mysl musí být soustředěná jen a jen na psaní. Pokud totiž není, snadno se Ti stane, že vynecháš písmeno nebo dokonce celou slabiku. Můžeš ztratit i myšlenkovou linku. No jo, znám to z vlastní zkušenosti 😉

Tvoje, moje – tedy naše mysl musí být Tady a Teď.

Tak co? Nemáš po letech chuť v šupleti nebo krabici na půdě vyštrachat svůj starý deníček a pokračovat v tom, co je pro nás ze všech stránek tak moc fajn?

Já to vřele doporučuji!
A když svoje zápisky čas od času vyšperkuješ trochou té kaligrafie, …

… stane se z Tvého deníku takový malý osobní klenot.

To Ti slibuji 🙂